"Já nechápu, jak to tu můžete vydržet," říkal Nordin. Byl to podsaditý, plešatý chlapík s načepýřeným obočím a mžouravýma hnědýma očima:
"Narodili jsme se tu a nic jiného neznáme," řekl Kollberg.
"Teď jsem třeba jel podzemní dráhou," řekl Nordin. "Jenom mezi Alvikem a Fridhemským náměstím jsem viděl nejmíň patnáct lidí, které bychom doma v Sundsvallu okamžitě sbalili."
"Je nás na to málo," řekl Martin Beck.
"Já vím, já vím, ale..."
"Ale co?"
"Napadlo vás někdy, že se lidé bojí? Normální slušní lidé. Když se člověk zeptá kolemjdoucího na cestu nebo požádá o zápalku, tak málem utečou. Prostě se bojí. Necítí se bezpeční."
"A kdo se cítí bezpečný?" zeptal se Kollberg.